účastník m. kdo je účasten něčích osudů; (Kristus) chtěl býti účastník lidu svého; účastník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
účastník m. = kdo je účasten něčeho
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.