úmluvčí, -ieho m.
k umluviti
jur. kdo zprostředkovává „úmluvu“, prostředník
jur. rozhodčí
Sr. smluvčí, ubrman, úmluvcě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
úmluvčí adj.
jur. (o osobě) zprostředkovávající „úmluvu“
jur. (o listu ap.) smluvní, týkající se smlouvy, „úmluvy“
Sr. smluvní, úmluvní, úmluvný
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).