úmysl m. obsah myšlení, mínění; úmysl, záměr, předsevzetí, úsilí: z úmysla vědomě, úmyslně; mysl, srdce, rozum: vzieti sobě koho v úmysl obírat se v mysli kým; smysl
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
úmysl m. = mínění, soud; smysl, mysl, srdce, rozum; — záměr; snaha; — vzieti sobě koho v úmysl = vzíti si koho na mysl, obírati se s kým v mysli
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
Úmysl proprium
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).