čřieti, čru, čře ipf.
pozd. též třieti², tru, tře ipf.
pozd. též střieti, stru, stře ipf.
čerpat vodu, nabírat vodu nádobou
Sr. načřieti
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
čřieti, čru, čřeš, impftiv., čerpati, schöpfen; z koř. čerp- haurire. Studnicě z niežto czrſſes Rúd. 30a; trze to homo sapiens exhaurit illud Hlah. Prov. 20, 5, m. čře.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čřieti, čru, čřeš ned. čerpat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.