|
|
|
cinž, -ě m. cinžě, -ě f. cinž, -ě f. pozd. činž (?), -ě m. pozd. činžě (?), -ě f. pozd. činž (?), -ě f. k střhn. zins jaký daň, dávka, poplatek (z nájmu, dobytka, pozemku ap.), zvl. pravidelně se opakující Sr. poplatek, úrok. – Oproti GbHistMluvn 1, 503–504 soudíme, že náslovné č- je plně průkazné až po r. 1500 Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026). 
činž v. cinž Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
činžě, cinžě, -ě, fem., dial. (mor.) činž, cinž, -ě, masc., daň, poplatek; z němč.: stněm. zins, a toto z lat. census. — Jmáme-li czynzy dáti ciesařovi? censum EvSeitst. Mat. 22, 17. Berú daň neb czynzzi EvOl. 301b. Má pánóm dáti do roka czynzie (půl kopy) KolB. 61b (1497). Usura lichwa, sed census sit tibi czynz, BohFl. 687, census sit czynz, t. 610 Za cynży Brikc. 30, 1, w cynży tamt. — Znění c- je dosvědčeno doklady z Brikc.; vedle něho bylo zajisté také znění č-, dochované do nč. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
činžě, cinžě, -ě f., činž, cinž, -ě m. daň, poplatek Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|