cinžový adj.
pozd. činžový (?) adj.
k cinž, cinžě, činž, činžě
1. (o poplatku ap.) placený formou „cinže“
2. (o budově) jsoucí v nájmu, podléhající odvodu „cinže“
Oproti GbHistMluvn 1, 503–504 soudíme, že náslovné č- je plně průkazné až po r. 1500
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
činžový v. cinžový
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
činžový, cinžový, adj.,
daňový. — Pokažte mi peniez czynzowy numisma census
EvSeitst. Mat. 22, 19. Srov. činežný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
činežný, cinežný, činžový, cinžový adj. daňový
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
činžový; čiperati, čipýrati v. činežný;
čpýrati Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.