čistost, -i f.
k čistý
1. čistota (mravní), bezúhonnost
2. čistota (pohlavní), cudnost
Sr. čistota, nečistost
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
čistost, -i, fem., Reinheit. Těla v jasnosti sě lsknúti budú i czziſtoſti Kruml. 302b. Czziſtoſt žádosti t. 275a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².