čistota, -y f.
k čistý
1. čistota, nezašpiněnost
2. čeho čistota, tj. nesmíšenost s něčím jiným
3. mravní čistota, bezúhonnost, nevinnost
4. upřímnost, poctivost
5. koho, čeho, jaká (panenská ap.) pohlavní čistota, cudnost, neposkvrněnost (pohlavním stykem n. smilstvem)
Sr. čistost, nečistota
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
čistota, -y, fem., Reinheit. Podlé cziſtoti ruku mú secundum puritatem ŽKlem. 17, 21, podlé czyſtoty ŽWittb. tamt; cziſtota castitas Prešp. 1313; k czijſtotye panenskéj Štít. ř. 30b; cziſtota v ráj nedovodí, jenž ot srdcě nepochodí Hrad. 98b; vyvařím do cziſtoty troſku twu excoquam ad purum scoriam tuam Pernšt. Isa. 1, 25, do čista. — Příjm. mužské: Czyſtota TomZ. 1414 n 212.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².