čtveroúhlý adj.
k čtver a úhel
1. (o plošném) čtyřúhelný, čtyřúhelníkovitý, mající čtyři úhly
2. (o kameni) otesaný do tvaru kvádru
Jen Bibl. Sr. čtveroúhelný, čtyřúhlý, čtverohranatý, čtyřhranatý
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
čtveroúhlý, adj., viereckig. Každý šach (figura) po těch cztwerovhlych polích jezdí Šach. 310b. Práh bieše cżtwerovhly limen quadrangulum Ol. Ezech. 41, 21; cżtwerouhlym kamením quadratis lapidibus t. 1. Mach. 10, 11.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².