aspalt, -a/-u m.
k řec.-lat. asphaltus
přírodní asfalt, zemní pryskyřice, tzv. skalní smůla
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
aspalt, -a, -u, masc.: ješto nynie moře mrtvé slove anebo gezero aſpalty totiž lepu, a někdy mu řiekají židovské, nebo v Judea v téj zemi lep nalezují Comest. 24a; lat. isphaltus, Judenpech. V doklade uvedeném nechán lat. gen. -i.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
aspalt m. asfalt (přírodní)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.