|
|
|
bíti, b̕ú, bie ipf. 1. bít, tlouci 2. koho, co čím bít, tlouci, údery něčeho zraňovat 3. koho pobíjet, zabíjet 4. o co narážet; kam vrážet 5. (co) zvíře zabíjet, porážet; (lovnou zvěř) lovit, lovem vybíjet 6. na koho útočit na někoho, napadat někoho 7. koho čím (nepříjemným) stíhat, postihovat, trápit 8. z čeho (střelné zbraně) střílet 9. v co (hudební nástroj) hrát na něco, zvl. opakovanými údery 10. (co) minci razit 11. na koho listy bíti přibíjet na veřejná místa, zvl. na pranýř pamflety obviňující někoho Sr. bíti sě Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 22. 10. 2026). 
bíti, biú, bieš, impftiv., schlagen; psl. biti, bьją. Když mě bie nepřietel ŽKap. 42, 2. Držiž a nebij t. j. nebí impt. Řád. pz. 14. Zde ty (Spasiteli!) big, zde sekaj HusPost. 95b. Toť kacieř, bíte ho t. 38a. byt jsem percussus ŽWittb. 101, 5. U miestě bigicziem in loco afflictionis ŽKap. 43, 20, překlad neumělý. Ti (řezníci) dobytky biti mají KolC (1572), porážeti; k tomu bil vepře KolB. 92a (1498). — bitý, ražený, o mincích, v. zlato, střiebro. — bíti sě, bojovati, pugnare: (Amazonské panie) jsú sě proti Alexandrovi udatně jměly, s jinými králi ſu ſye byty směly DalC. 10; bywa sě sama PulkL. 16; bil ſem ſie o to mieſto dimicavi MamA. 20a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bíti, -b’ú, -bieš (imper. bí) ned. bít, tlouci; dobytky bíti porážet (na jatkách); bíti na koho napadat koho Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bíti nedok. (na koho) = házeti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|