bedliviti, -v́u, -ví ipf.
k bedlivý
1. bdít, setrvávat v bdělém stavu
2. hlídat, strážit
Dolož. jen part. akt. Lze interpretovat též jako adv. bedlivě, sr. Zubatý, Studie 1/1, s. 193. Sr. bedliti
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 11. 9. 2026).
bedliviti, -v́u, -víš, impftiv., bedlivu býti bdíti, wachsam sein, wachen. Ve dne i v noci trpěl sem horko a mráz bedliwye a nespě, ani mne sen kdy trápil Mus. Gen. 31, 40 (ve Vulg. není; v bibli Táb.: bdie). Ať s tebú sú a bedlywye v stráži stanovéj sint tecum et excubent in custodiis t. Num. 18, 4 (v bibli Táb.: i bedliwi).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bedliviti, -v’u, -víš ned. bdít, dávat pozor
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.