bezcěstný adj.
k cěsta, cěstný
1. (o území) obtížně prostupný, nepropojený cestami
2. (o krajině) pustý, neobydlený
Sr. bezcěstivý
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
bezcěstný, adj., unwegsam. V zemi bezcieſtne in terra invia Ol. Ezech. 19, 13, v zemi bezczeſtne ŽPod. 62, 3, zemi bezceſtnu terram inviam Peršt. Isa. 41, 18; Puſſť bezczeſtna Comest. 29b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bezcěstný adj. bezcestný, neschůdný, pustý; púšt bezcěstná
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bezcěstný adj. = bez cesty, neschůdný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.