bezprávní adj.
bezprávný adj.
k právní, právný, právo
1. nespravedlivý, jsoucí v rozporu se spravedlností, neoprávněný
2. nezákonný, zákonem neustanovený, protiprávní
3. daremný, hanebný, zlý, nesrovnávající se s obecnou představou správného jednání (sr. StčS s. v. „nesprávný“ 5)
4. relig. hříšný, jsoucí v rozporu s božími zákony
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
bezprávní, adj., jsoucí bez práva, nepravý, unrecht, widerrechtlich. Intestata hereditas, bezprawnij diedicztwije, které není osvědčené ani právem uvedené Lact. 90a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².