|
|
blýskavý adj. k blýskati, blýskati sě 1. blýskavý, blýskající se, blyštící se, zářící 2. bleskový, (ve funkci gen.) blesku Sr. blesknatý, blesknutý, bleskutý, bleskajúcí, bleskujúcí, blýskajúcí, blskúcí, blščavý, blščivý, blščiecí, blyščivý, blýskajúcí, blýskavičný, blýskotný, lesknatý, stvěvý, stvúcí Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026). 
blýskavý, adj., schimmernd, blitzend; blyſkawe hvězdy ješto slovú štětky micantes stellas Pleiades Ol. Job. 38, 31; slunce blyſkawe refulgens Pernšt. Sir. 50, 7; blyſkaweho fulgurantem MamV. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|