blščivý adj.
k blščieti, blščieti sě
blyščivý adj.
k blyščěti, blyščěti sě
(o slunci) blyštící se, třpytící se, lesknoucí se, zářící
Sr. blýskavý
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
blščivý, adj., blyštivý, glänzend. Jako slunce blſſcziwe refulgens Lit. Sir. 50, 7, slunce bſtiwe (sic) Kladr. tamt., slunce blьštieve (sic) Hlah. tamt.; blſſtywe refulgens MamA. 34a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blščivý (dvojslab.) adj. blyštivý, zářivý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.