bohatstvie, -ie n.
k bohatý
1. bohatství, množství něčeho hodnotného, zvl. hmotného majetku
2. majetnost, stav bohatosti
3. čeho (hodnotného) hojnost, naprostý dostatek, popř. nadbytek něčeho
Sr. bohatstvo
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
bohatstvie, -ie, neutr. Reichthum. By kto byl dostatečen w bohatſtwy Kruml. 97b. — bohatſtwie divitias ŽWittb. 72, 12, v-bohatſtwyu in divitiis t. 36, 3, u-bohatſwy (sic) in abundantia t. 118, 14; ve všěch bohatſtwich ŽKlem. tamt.; bohatſtwie opulentia MamA. 31a; bohatſtvie mammona Prešp. 2332, dicio t. 1491; bohactwíe divitias Kladr. Esth. 1, 4, bohaczſtwi svých divitiarum ŽKlem. 51, 9.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².