bojovánie, -ie n.
bojěvánie, -ie n.
k bojovati, bojěvati
1. koho s kým, čím, proti komu, čemu bojování, vojenský zápas, válčení, válka
2. bitva, boj
3. koho, čeho s kým, čím, proti komu, čemu nevojenský zápas (fyzický n. duševní), bojování
4. čeho (hradu) dobývání
Sr. boj, ssědánie
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
bojovánie, bojěvánie, -ie, neutr., bojování, das Kämpfen. Oldřich zjednal (zřídil) sě k boyowany Pulk. 75a; ku boyowanyu ad bellum ŽKlem. 143, 1, ad proelium t. 17, 35. Po boiowani oněch větróv ŠtítMus. 73b. Všeliké bogiewanye protiv hřiechóm Štít Vyš. 23b; o boyewany t. 23a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².