brázda, -y f.
1. brázda, pluhem, rádlem ap. vyoraná rýha v půdě
2. rýha v půdě oddělující dva pozemky sloužící jako mez n. svodnice vody
Ve slovnících neodlišením lat. lira a lyra uváděny též ekvivalenty húsli, kolovrat, sr. SlovOstřS, SlovKlem
Dolož. též jako vl. jm. osobní a místní
Sr. rozorka, vzor
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
brázda, -y, fem., Furche; z borzda. V jednéj brazdye in uno sulco Reg. IV, 1345, k brazdam Ol. Sir. 38, 27; brazda lira Prešp. 662, SlovBrn. 334, BohFl. 271, MamA. 27b, Nom. 66a, braſda sulcus Boh. min 22a. — Příjm. (Johannes) Brazda TomZ. 1434 n 205.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².