bydľúcí adj.
k bydliti
1. kde bydlící, mající bydliště
2. (o prostoru) obyvatelný, vhodný k bydlení
Sr. bydlejúcí, bydľujúcí, bydlný
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
bydľúcí, adj. z bydliti. Hnú sě všickni bidliuci v světě omnes inhabitantes orbem ŽKlem. 32, 8; bidliuci u vlasti Filistim habitatores t. Moys. 14; bidliuci accola t. 104, 23; mnohých bidliucich commorantium t. 30, 14; pro zlost bidlyuczych inhabitantium ŽWittb. 106, 34; s bidliucimy cum habitantibus ŽKlem. 82, 8.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bydlejúcí, bydľúcí, bydľujúcí adj. bydlící, zpodst. m. obyvatel
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.