bydľujúcí adj.
k bydliti
1. bibl. (ve funkci gen.) „bydla“, tj. bydlení, přebývání
2. kde bydlící, mající bydliště
3. zpodst. obyvatel
Sr. bydlejúcí, bydľúcí, bydlný, nebydľujúcí
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
bydľujúcí, adj. z bydliti. S bidlygiczymy cum habitantibus ŽWittb. 82, 8; k oboření bidligiczim v Jeruzalemě habitantibus Pror. Ol. Isa. 8, 14; před lidem bydligiczym Ol. Bar. 1, 4; ižádnému bydligiecziev v zemi slíbenéj Comest. 114a; — u město bidligyuczie in civitatem habitationis ŽWittb. 106, 7.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bydlejúcí, bydľúcí, bydľujúcí adj. bydlící, zpodst. m. obyvatel
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.