bydlejúcí adj.
k bydliti, bydleti
1. kde bydlící, mající bydliště
2. kdy žijící
3. zpodst. obyvatel
Sr. bydľúcí, bydľujúcí, nebydlejúcí
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
bydlejúcí, nov. adj., bydlící, obyvatel, wohnend, z bydliti. — bidlegiciemu Ol. Mich. 1, 12, ot bydlegiczich ab inhabitantibus t. Bar. 2, 23, všech bidlegiczych Alxp. 13; bydlegiczieho Kruml. 80b; bydlegycy colonus MamVíd.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bydlejúcí, bydľúcí, bydľujúcí adj. bydlící, zpodst. m. obyvatel
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.