|
|
|
bytedlnost, -i f. k bytedlný 1. podstata, základní rys 2. vlídnost, přístupnost Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026). 
bytelnost, bytedlnost, -i, fem., podstata, povaha, Wesen, Charakter. (Ctnosti stežejné) jsú někdy tak, jakož mají v lidské bytedlnoſti zde s lidmi sě obierajíc v zdejších věcech býti ŠtítMus. 100a. (Bůh) jest ve všech věcech trojím činem, toczizz ſwu moczi; ſwu mudroſti, ſwu bytedlnoſti Kruml. 152a. Jestliže (na něčí dlani) by čára života se spojila s jatrnicí (jatrní žilou), znamenává dobrotu srdce a krve dobré bytedlnoſti a dobré moci zažívanie a krmenie a že osoba má býti dobré bytedlnoſtti a rozumného rozeznánie, (jsou-li pak čáry na dlani jinak a jak se tu dále vypisuje), znamenie jest dobré a poctivé bytedlnoſti toho člověka ApatFr. 137b. — Vlídnost, Leutseligkeit, Milde: bitedlnost urbanitas Cath. 179b, srov. bytedlný urbanus tamt. — Trvalost, Dauerhaftigkeit: pro bytedlnoſt že se obě dvě (pánvice zvonové) rozpustiti a na novo slíti musejí KolŽ. 119a (1666). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
byte(d)lnost bytelnost, bytedlnost, -i (trojslab.) f. podstata, povaha Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
byte(d)lnost, bytelnost, bytedlnost f. = podstata, povaha Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|