bytelnost, bytedlnost, -i, fem.,
podstata, povaha, Wesen, Charakter. (Ctnosti stežejné) jsú někdy tak, jakož mají v lidské bytedlnoſti zde s lidmi sě obierajíc v zdejších věcech býti
ŠtítMus. 100a. (Bůh) jest ve všech věcech trojím činem, toczizz ſwu moczi; ſwu mudroſti, ſwu bytedlnoſti
Kruml. 152a. Jestliže (na něčí dlani) by čára života se spojila s jatrnicí (jatrní žilou), znamenává dobrotu srdce a krve dobré bytedlnoſti a dobré moci zažívanie a krmenie a že osoba má býti dobré bytedlnoſtti a rozumného rozeznánie, (jsou-li pak čáry na dlani jinak a jak se tu dále vypisuje), znamenie jest dobré a poctivé bytedlnoſti toho člověka
ApatFr. 137b. —
Vlídnost, Leutseligkeit, Milde: bitedlnost urbanitas
Cath. 179b,
srov. bytedlný urbanus
tamt. —
Trvalost, Dauerhaftigkeit: pro bytedlnoſt že se obě dvě (pánvice zvonové) rozpustiti a na novo slíti musejí
KolŽ. 119a (1666).