cěstný adj.
k cěsta
1. (ve funkci gen.) cesty
2. (o loupeži) probíhající na „cěstě“
Doklad mezi cěstnými cěstami, přěs les MamVíd 148b (2 Mach 8,35 per mediterranea) vznikl chybným opisem z pův. mezizemnými cěstami (tak např. BiblOl)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
cěstný, adj. z cěsta, Weg-, Reise-. Bláto cieſtne viarum Ol. Zach. 10, 5; po trudu czyeſtnem post laborem itineris t. Súdc. 19, 22. — Neutr. subst. cěstné, snad poplatek lovčímu za použití lesní cesty Brandl Gloss., Wegegebühr. Ut nullam exactionem et quod czyeztne vulgariter dicitur nostro officiali, qui lowchy vulgariter appellatur, persolvant Reg. I, 1241. Quod dicitur ceztne, pertinens ad beneficium forestarii t. 1220. Id, quod dicitur ceztne…, exigi inhibemus, nisi quando ducunt ligna de nostra silva speciali; quando vero de propria silva quaecunque duxerint, in nullo prorsus molestentur t. 1249. Cestne, pertinens ad beneficium forestarii t. IV, 1234.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cěstný adj. z „cěsta“: bláto cěstné
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.