chápati, -aju, -á ipf.
k chopiti
1. co uchopovat, držet
2. co chápat něco, rozumět něčemu
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
chápati, -aju, -áš, iterat. chopiti, v. t.; — ch. sě chápati sě greifen, fassen. — Řeč má nechápá se vás RokycEvJan. 139b, chápati sě, chytati sě koho, čeho. — Mysl dále vidí, dále sě chaapaa Štít. ř. 204b, dále uchopuje, dále sahá. — Jediné bóh móž duši stvořiti a sám ji spuosobiti s tělem, a pro hřiech odlúčiti ji od těla; protož mordéř člověčí chapa ſie pomsty a známé viny k smrti, jenž toliko na samého boha slušie ChelčPař. 154b, ch. sě čeho, sahati po čem, vlastniti si. — Proti pokoře Kristově jest Antikrist…, jenž nechce, aby ho kto tresktal; tak chapa ſie a připisují mu to, což na samého boha slušie, že jemu nižádný nemá řéci, čiň on což kolivěk: Proč to činíš? HusPost. 55b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².