chřipěti, -ṕu, -pí ipf.
chřípěti, -ṕu, -pí ipf.
1. (o člověku) chraptět, chroptět, sípat
2. (o hlasu) stávat se chraplavým, sípavým, ztrácet na zvučnosti
Kvantita kořenného vokálu nejistá. Sr. chrópěti, skřípěti
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
chřipěti, chřípěti, -ṕu, -píš, impftiv., heiser sein; z chrip-, srov. stsl. chripnąti raucescere. — (V stáří) uši hlechnú, hlas chṙípí, srdce mdlé HusPost. 215b. Zmlknúti, chržipieti esse vel fieri raucum Lact. 224c.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chřípěti, -p’u, -píš ned. chraptět, sípat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chřípěti nedok. = sípati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.