chechet, -chta/-chtu m.
k chechtati sě
jen pl. „chechty“ chechtot, chechot, hlasitý smích
Jen RokPost. Sr. chechkost, chechtánie
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
chechet, chechot, -chta, -chtu, masc., lautes, ausgelassenes Lachen; onomatop. — Smíchy, chechty, kumšty Rokyc. 38b; nuž tance, nu smíchy, chechty RokycKl. 87b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chechet, chechot, -chta, -chtu m. chechtánie, chochtánie, -ie n. chechtot, chechtání
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chechet m. = chechtot, chechtání
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.