chechtati sě, -chcu, -chce ipf.
1. čím (smíchem) chechtat se, hlasitě se smát; pro co chechtat se kvůli něčemu
2. s kým chechtat se, hlasitě se smát společně s někým
Dolož. též kechtati. K původu slova sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Sr. smieti sě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
chechtati sě, -chcu sě, -chceš sě, impftiv., laut, ausgelassen lachen; stsl. chochotati; onomatop. — Kteráž (hospodyně) chce se mnoho chechtaty, mnoho šeptati s jinými Štít. uč. 56b; (děti) nech ť ſye chechczy nebo šepcí t. 108b; spolu ſye chechczycz, spolu ryčiec t. 112a. Panoše (s ženou)… mluví s ní, chechce sě s ní HusE. 1, 130. chechczi sě cachinno Veleš.; kechtati (sic) cachinnare SlovKlem. 8b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².