chmatati, -aju, -á ipf.
k matati
1. čím (rukama) hmatat kolem sebe, hmatem něco zjišťovat, hledat
2. expr. co (majetek) hrabat, chamtivě si přivlastňovat, hrabivě se něčím obohacovat
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
chmatati, -aju, -áš, impftiv., greifen, raffen; nč. chmatati a hmatati tasten, trvám ze -chvat-, koř. chyt-, srov. sln. hvatati betasten Mikl. Etym. Wtb. 93. — Bývá člověk některý dělaje i chmatage nemilostivě, avšak proto nebývá bohat ŠtítPař. 107b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chmatati, -aju, -áš ned. hrabat, lakotit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.