chrapati, -ṕu, -ṕe, pozd. též -aju, -á ipf.
chrápati, -ṕu, -ṕe, pozd. též -aju, -á ipf.
1. (o člověku) chrápat, vydávat chrčivé zvuky ve spánku
2. (o člověku) spát
3. (o člověku) zahálet, vyhýbat se práci
Sr. chrópati, stsl. chrapati
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
chrápati, -ṕu, -ṕeš, impftiv., schnarchen; onomatop., z chrep-, srov. chropěti, nč. chrůpati. — Muž učiniv sě spě poče chrapati GestaKl. 50. Nejeden panošě hlúpý ješťe ležieše a chrapye AlxV. 2442.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chrápati, -p’u, -peš (přech. přít. chrápě) ned. chrápat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.