chrópěti, -ṕu, -pí ipf.
sr. chrópati
1. (o člověku) chroptět, chraplavě dýchat
2. (o člověku) čím (hněvem) chroptit, soptit, vztekat se
Sr. chrápati
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
chrópěti, -ṕu, -píš, impftiv., chrapavě dýchati, dychtěti, keuchen, schnauben: tales… in senio chruopy jako hrnci (rkp. hruczy) HusKáz. 171b; hněvem chropie na mysli proti židóm Deus Israel… ignem spirans animo in Judaeos Ol. 2. Mach. 9, 7, Br. tamt.: ohněm prchlivosti dýchał.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chrópěti, -p’u, -píš ned. chroptět, chrčet
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chrópěti nedok. = chraptěti, chrčeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.