cknúti, -nu, -ne pf.
pozd. ceknúti, -nu, -ne pf.
sr. ckáti
1. vydat sykavý zvuk podobný c, syknout
2. ceknout, hlesnout
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
cknúti, ceknúti, -nu, -neš, pftiv., ceknouti, pověděti krátkým slovem, slabikou, hláskou, hlesnutím; mucksen; z cьk-, sln. ceket Gezwitscher Mikl. Etym. Wtb. — By necekl nižádný HusE. 1, 107; aby něco neczkli Hrub. 296b; kto by ceknul qui ganniret Pernšt. Isa. 10, 14; všecko, co král ctkne, dělají Wint. 21 (ze XVI stol.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cknúti, ceknúti, -nu, -neš dok. ceknout, hlesnout, krátce něco říci
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
cknúti dok. = ceknouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.