dýmě, -ene n.
dolož. též dýmně, -ene n.
dýměj, hlíza, vřed, otok na mízních žlázách
Sr. dým², hlíza, vřěd, StčS nádor 2, otok 2
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 11. 9. 2026).

2. dým, -a, -u, masc., obyč. plur. dýmy; a vedle toho také dýmě, -ene, neutr., dýměj, Leistenbeule. Srov. pol. dymię die Leisten, a dymienica Leistenbeule. Z dъm-. — V těch dnech sě varuj každý člověk, aby sě nemyl vlažně, nebo neduhem bude mieti zlé oči neb dym OlMüllC. 715 (nejisto, patří-li ten doklad sem). Kapitola o rozřezání (kůže) nad větrností a dymem Rhas. Jg. Pro ňežto byl na ně buoh přěpustil hlízy a vřědy, ješto dymy slove (sic), a tak veliká šelma (mor) na lidi spadla, ež na cěstě… padnúc náhlú smrtí mřěli Bass. 251; hlízy a vředy, ješto dymy slovú Pass. tišť. Jg. Přěvedeš (hlízy) nebo daymy, kam budeš chtieti Chir. 137b. Ktož má otok tvrdý nebo žlázy nebo daymy, takto jě změkčiti máš t. 84b. dimi *pronda Prešp. 1581 v kap. de languoribus, dymy též Rozk. 2318; dymie též RVodň. 26b. Nemohl-li by rozpušťen (býti, talov), netbaj na to, neb samo přirození …učiní ť tu dymnie neb nežit neb hlízu Rhas. Jg.; (přirození samo uvede talov do třísel a) učiní ť tu dýmnie neb nežit neb hlízu, a ty věci totiž, dimie leč věcmi obměkčijícími Sal. 542; neduh slove ť výr neb dinie neb hlíza t. 338, dinie omylem m. dýmě
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
