divnost, -i f.
k divný
1. divnost, zvláštní jev, neobvyklá věc, událost ap., co vzbuzuje údiv, podiv
2. čeho zvláštnost, odlišnost (od obvyklého)
3. podivuhodnost, mimořádný jev, podivuhodná věc, událost ap., co vzbuzuje obdiv
4. čí div, zázrak, podivuhodný čin ap. (jako projev výjimečných, zejména božských schopností); relig. čeho jev ap. vzbuzující posvátný údiv n. úžas
5. čí výjimečnost, neobvyklost, zvl. nadpřirozená moc, výjimečná schopnost, „divná“ síla
V EvBeneš zapsáno jako divnast. Sr. div, divost
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 5. 9. 2026).
divnost, -i, fem., Wunderbarkeit: w diwnoſtech tvých in mirabilibus ŽKlem. 118, 27; w diwnoſtech jeho též t. 77, 22; (duše bývá) svrchované krásy diwnoſti vztržena Kruml. 326a t. j. divností; to jest diwnoſt jeho všemohúcnosti ŠtítPař. 24b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
divnost, -i f. podivuhodná věc, zvláštnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
divnost f. = podivuhodnost, podivuhodná věc
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.