divokvicě, -ě f.
k divoký a svině (?)
Jen KlarGlosA 530 za lat. omes, sr. KlarBoh 205: omex divoká svině. Klaretovská zkrácenina vytvořená do rýmu k f. sveřepicě
Sr. divokozel
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
divokvicě, -ě, fem., prý zvíře nějaké: kolčava, vlasice, dyvokvicze *omes Prešp. 480 v kap. de bestiis, strojené; srov. svině divoká, *omex MamA. 30b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².