dmýchati, -aju, -á ipf.
sr. dúti, dýchati
1. vhánět vzduch někam
2. expr. (o praseti ap.) funět, odfukovat, těžce dýchat (po požití velkého množství jídla ap.)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
dmýchati, -aju, -áš, impftiv., z dъm- a podle dýchati. — Douti, blasen; pak bzdíti: že ji (ženu) dmeychati aneb smraditi uslyší i učije Ezop. 159b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dmýchati, -aju, -áš ned. dmýchat, dout, foukat; pouštět větry
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dmýchati (dmejchati) nedok. = prděti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.