dobrati sě, doberu, dobéře pf.
k bráti sě
1. čeho (místa), kam, koho dostat se, dospět, dojít někam, k někomu; též fig.
2. čeho (hmotného) dostat se k něčemu, narazit na něco
3. koho kde zastihnout někoho, narazit na někoho, zvl. zmocnit se někoho
4. čeho (abstraktního) dosíci něčeho, získat něco
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
dobrati, -beru, béřeš, pftiv., den Rest nehmen, vollends nehmen. Czo nedobral KolB. 162a (1500). — dobrati sě čeho = dojíti, dosíci, erreichen. (Judáš) cěstujě nepřěsta, jeliže zzie dobra města Jid. 46. Ande druh druha dosiehá, chtě ſye rád dobraty brzyeha AlxV. 1816. Hrozné ť jest okolo zubóv jeho (velrybových), koho ť ſie s nimi doberze ŠtítPař. 56a. Všickni… pak ſie Hilbranta dobrachu, všickni mu vítanie dachu Růž. 2. Jim (lakomcům) milí groši sú a rádi ſie gich doberu ŠtítPař. 114a. Žena, dobravši sě svého věna Spor duše ČČMus. 1855, 58. Vjě král tehdy do Budína, vzě z Uher i s korunú syna; král ſye s synem se ctí dobra, král říský do Čech sě pobra DalC. 97.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dobrati sě, -beru, -béřeš sě dok. (čeho) dosíci, dosáhnout, dojít, dojet; (Judáš) cěstujě nepřesta, jeliže sě dobra města
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dobrati sě dok. (čeho) = dojíti (kam)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.