dobrodědcě, -ě m.
k dobro a dieti, děje
čí dobrodinec něčí, kdo prokazuje dobrodiní někomu
Sr. dobrodějcě. – Tvořeno neústrojně
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 9. 9. 2026).
