dobrodějcě, -ě m.
dobrodiejcě, -ě m.
dobrodiecě, -ě m.
k dobro a dieti, děje
1. čí dobrodinec, kdo prokazuje dobrodiní někomu
2. čí příznivec, patron, kdo chrání někoho podřízeného
K 1: sr. dobrodědcě, dobrodieč, prodějcě
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
dobrodějcě, -ě f.
dobrodiejcě, -ě f.
k dobro a dieti, děje
Sr. dobrodějnicě
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
dobrodějcě, nebo -diejcě dobrodiejcě, -diecě dobrodiecě, -ě, masc., dobrodinec, Wohlthäter; z dobrodêjьca. — Spytihněv dobrodyeczye chudých Pulk. 53a. Svého dobrodyegczye Alb. 35b; všěm dobrodyeyczyem mým Vít. 88b; dobrodyeyczem našim Hod. 21a., dobrodyeyczym našim odplati t. 14a. Za své dobrodyeyczie prositi ML. 99a; (chudí) prosie boha za své dobrodieycze Štít. Mus. 28b, prosie za své dobrodye(l)czye PassKlem. 246b (-l-škrabáno); za našě dobrodycze (sic) ŽPod. 138 (modl.). Děkovati svým dobrodieyciem Ol. Esth. 16, 4, (vzdávajme děkovánie) dobrodieiczi našemu Kruml. 196b. Ktož by sě na ta dobrodienie božie rozmýšlal, počal by milovati dobrodyeyczi Štít. ř. 226a; (člověk) má příčinu vším srdcem takého svého dobrodyeyczy milovati t. 237a; když kto miluje někoho, ješto je jeho dobrodyeycze ŠtítMus. 103a; milovati dobrodieycze a přátely Kruml. 53b. Aby (člověk) na svého dobrodieiczi milostivě vzpomínal Kruml. 163b. Tomu nás pověst učí tato, abychom spomínajíce na to dobrodieyce v srdci měli Baw. 91. Že s’ tolikého a takého dobrodieyczi svého proradil Kruml. 42b. — dobrodyeyczye benefactor Rozk. 1725, dobrodiece též Veleš., dobrodicze též MamF. 86b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dobrodějcě, dobrodiejcě, dobrodiecě, -ě, dobrodějec, -jcě m. dobrodinec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dobrodějcě, dobrodiejcě, dobrodiecě m. = dobrodinec
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.