dotahovati, -uju, -uje ipf.
k dotáhnúti
1. čeho (žádoucího) čím dosahovat
2. co, čeho (hodnotného) komu získávat
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
dotáhnúti, -táhnu, -tiehneš, pftiv., žádaného cíle, konce v čem dojíti, žádané míry dosíci, es wohin bringen, das gehörige Mass erreichen; impftiv. dotahovati, -uju, -uješ. Což o ňem (zrádcové Bessus a Narbazon o Dariovi) ukladla, v tom jima mysl nic n’upadla, kromě zavše toho střěhla, kak by té zrady dotyehla AlxBM. 2, 17, kterak by zradu chystanou dokonali. Nemá Antikrist sieti silnější, než božie služby stavenie, jíž kněžie dotahugí své vóle HusPost. 81b, dosahují vyplnění své vůle. (Maria) neměla j’ u potřebných dařiech ižádných nedostatkuov, jakož mievají jiní, ješto, ač jsú dobrotivi, ač pokorni, ale upřielišie neb nedotáhnú ŠtítE. 289 ze ŠtítVávr., nedotáhnúti oppos. upřielišiti; (Maria) v ničemž neupřielišila, ale pravé viery dotáhnúc tu jest sdržela t. 290 (též). Každá šlechetnost má své miery dotáhnuty, a také jie nepřetáhati ŠtítOp. 98b, každá šlechetnost má své miery dotahnuti ŠtítMus. 87b. Ktož nedotahne ctnosti, ten ť jie nemá t. 109b. — Dovoditi, dolíčiti, nachweisen: že by nepamětí to chtěl dotahnauti KolC. 130b (1588), žalovaný vymlouvá se, že nepamatuje, ježto byl opilý; i sňemem to dotahugicze a doličujíce, jako by on toho se dopustil KolF. 35a (1591).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dotahovati, -uju, -uješ ned. dotahovat; dosahovat, docházet cíle
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dotahovati nedok. = dosahovati, docházeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.