drahota, -y f.
k drahý
1. čeho, čí drahocennost, vzácnost, vysoká hodnota
2. jaká (veliká ap.), čeho nákladnost, honosnost, nákladné provedení
3. drahota, vysoká cena životních potřeb
Sr. draho, drahost, Drahota
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
drahota, -y, fem., vzácná cena, grosser Werth. Ot daróv drahothy všaké AlxB. 5, 19. S drahotu přieliš nemalú vypraviv sě (Darius) AlxH. 3, 28, se skvostností a nádherou velikou. (Benátčěné) prohlesli jeho kost(e)la drahotu ApŠ. 120, prosluli vzácností a slávou kostela sv. Marka. (Lidé) aby věděli její (chudoby) šlechetnost a drahotu Kruml. 128a, vzácnou cenu. Znamenaj drahotu, že velmi v krátký čásek móž člověk zaslúžiti královstvie nebeského t. 197b. — (Když někdo) kupuje obilé za lacina na drahotu Kruml. 246b, na čas, kdy bude obilí drahé. — Příjm. mužsk.: Dragota Reg. I, 1052 (XIII stol.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
drahost, -i, drahota f. nákladnost, vysoká cena; drahá věc, cennost, vzácnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
drahota f. = vzácnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
Drahota m. proprium
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).