družička, -y f.
k družicě
Sr. přietelnička
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 10. 9. 2026).
družička, -y, fem., družka, Genossin; demin. z družicě. — (Maria) s sedmi svými druziczkami do města Nazareta se jest vrátila KázLeg. 152b; od svých druzyczek Otc. 453b; s mými družyčkami cum sodalibus meis Ben. Súdc. 11.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².