dymadlo, -a n.
k dýmati
1. fabr. dmychadlo, nástroj na stlačování a vhánění vzduchu
2. fabr. huť, tavicí pec
Sr. dymač, dýmačka, dmýchačka, ozdmen
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
dymadlo, -a, neutr., Blasebalg. — Sešlo jest dymadlo v uohni sufflatorium Pror. Jer. 6, 29, Pernšt. tamt.; za to Br.: prahnau měchy od ohně.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².