fasovati, -uju, -uje ipf.
sr. střhn. vassen
koho, co kam (na mysl ap.) ap. brát, uchopovat, pojímat; přibírat
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
fasovati, -uju, -uješ, impftiv., z něm. vaʒʒen, fassen. — Člověk, když u milost zajde, tak mní, že bez toho člověka býti nemóž, kteréhož miluje a kteréhož sobě na mysl faſuge Tkadl. 32a; když kto kterého člověka vidí… a ten má snad někaké zvláštnie, někaké dobré kusy do sebe…, jej na mysl sobě vezme a jej sobě falſſuge (sic) k libosti tamt., omylem m. fasuje.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
fasovati, -uju, -uješ ned. vázat, poutat: bez člověka býti nemóž, kteréhož miluje a kteréhož sobě na mysl fasuje
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
fasovati nedok. (
z něm. fassen) (co kam) =
vázati, pojímati; —
fasovati sobě =
upravovati si Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.