húser, -a/-u m.
k hus f.
Dolož. též jako vl. jm. osob. Húser a jako součást místního jména Húserova Lhota. Sr. husák, -a/-u
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
húser, -a, masc., houser, Gänserich. — Římené modlili sě húseru HusE. 1, 67; naděj huſera tlustého ChirB. 46b; pec huſera tučného Rhas. 55; ktož má ve snách huſera BřezSnář. 235; pak-li kto huſery jie tamt. huſer anser Prešp. 185, BohFl. 107, Nom. 64a, huser vel husák anser Diefb. — Příjm.: Marzico husser TomZ. 1381, Jacobus huſer ſassus est Lún. ks. 1408, pro Jacobo dieto Huſer t. 1411.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².