|
|
|
húsli, -í pl. f. též húsle, -í pl. f. strunný hudební nástroj; též fig. Sr. húsličky, húslky, křídlo, lútna, rota, ručnicě, varháncě, varhanicě, varhánky, žaltář Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026). 
húsli, -í, plur. fem., housle, ein Saiteninstrument; stsl. gąsь, obyč. plur. gąsli cithara. — Vstaň žaltáři i huſty cithara ŽWittb. 56, 9, huſle ŽKlem. a ŽPod. tamt. Vstaň žaltářiu a huſly cithara ŽWittb. 107, 3, huſle ŽKlem. a ŽPod. tamt. Pověsichom huſle našě organa ŽWittb. 136, 2, huſle ŽPod. tamt. Hudú na húſle HusPost. 113b; kto by uměl húſti na huſle žalmy scientem psallere cithara Pr. 1. Reg. 16, 16; Apollon vzem huſle i hude Apoll. 136a. Uslyšíte zvuk huſly citharae Pror. Dan. 3, 5; o kak sladký hlas ty huſle zpieváchu Kruml. 57b; struny na huſlech natažené sladký hlas z sebe dávají t. 409a. — Ten ť jest kněz statečný, jenž smie chlapa ſ huſle urubiti HusPost. 81b (= na struny, na kusy zsekati; předtím tu pověděno, že se říká, z někoho »strun nadělati«, m. zabiti ho). — huſle cithara Pror. Isa. 10, 11; všeliké huſle Ol. 2. Reg. 6, 5; w huſlech in cithara ŽWittb. 150, 3 a j., ŽKlem. tamt. a j.; s huſlmy cum cithara ŽKlem. 80, 3, s huſlemi ŽWittb. tamt., huſelemi Mam V. (omylem); s huſlemy in sistris Ol. 1. Reg. 18, 6, s huſličkami Br. tamt. — Figellator hudec, figellaque huſſle BohFl. 881; figellum Mam A. 22b; figell- m. fidell-, střlat. fidella = fidicula, lyra DC. — (Vzěli) žaltářě a huſle psalteria et phialas Pror. Jer. 52, 18, nástroje hudebné a kotlíky Br. tamt.; huſle phialas Mam V.; nějakým neporozuměním (psané figell- dokladů tu napřed uvedených atp. čtlo se fijel-, a tu mohlo snadno vzniknouti matení s phial-). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
húsli, -í pl. f. housle, strunný nástroj, loutna; smie chlapa s húsle urubiti rozsekat na struny, na kusy Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
húsli pl. f. = strunný nástroj, loutna Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|