hýbanie, -ie n.
k hýbati, hýbati sě
1. čeho, čím hýbání, pohybování
2. hýbání, pohybování, pohyb
3. pohyblivost, schopnost pohybu
4. přemisťování, cílený přesun někam
5. kým k čemu podněcování, nabádání
6. měnění, proměňování
7. nestálost, vrtkavost (?)
8. činnost, aktivita
Sr. hnutie
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 5. 9. 2026).
hýbanie, -ie, neutr., hýbání, Bewegung: hybanye ščítové motus scutorum Ol. 2. Mach. 5, 3; w hybaní stanov in commotione t. Num. 4, 15; hybanie motio Prešp. 1261.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².