hřímanie, -ie n.
k hřímati
1. hřímání, hřmění, hromobití, opakované několikeré zadunění
2. bouře, bouřka, přírodní děj provázený hřměním
3. čeho (hmotného) hřmot, hlasitý burácivý zvuk připomínající rachot hromu
4. koho (Boha), čí (člověka) hřímání, zvučné, burácivé mluvení
Sr. hřměnie, hřmot, blýskanie
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
hřímanie, -ie, neutr., hřímání, das Donnern. — Počěchu slyšěti hrzymanye tonitrua Ol. Ex. 19, 16, Mus. tamt. Hřiech sě přirovnává olovu, lvu, hrzymanye (sic) Kruml. 479a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².