hřměnie, -ie n.
k hřmieti
1. hřmění, hřímání, hromobití, burácení
2. čeho (hmotného) hřmot, hlasitý burácivý zvuk připomínající rachot hromu
Sr. hřímanie, hřmot
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
hřměnie, -ie, neutr., hřmění, dunění, das Donnern, Getöse, Gerassel: od hrzmyenye vozóv a commotione Pr. Jer. 47, 3, překlad volný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².